Co víme o mikroplastech?
Oceán je znečistěněn nejen okem viditelným odpadem, z velké části plastovým, což nejen odporně vypadá, ale také pro řadu mořských tvorů představuje smrtelné nebezpečí. Pravděpodobně všichni známe obrázky želv nebo ptáků zamotaných do igelitových sáčků nebo různých živočichů, poškozených plastovými brčky... Odhaduje se, že v oceánech je už víc než čtvrt milionů tun plastů a každý rok k nim přibývá dalších více než 8 milionů tun. Protože plasty se rozkládají stovky let, má zmíněné znečištění ještě jeden, na první pohled ne příliš zřetelný dopad. Voda se při rozkladu plastů plní částečkami, kterým se říká mikroplasty a nanoplasty.
Věřejní nepřátelé – mikroplasty, nanoplasty a spol
Mikroplasty jsou umělohmotné částečky s průměrem menším než pět milimetrů. U nanoplastů se pak pohybujeme v desítkách až jednotkách mikrometrů. Ty jsou pro lidské oko jsou zcela neviditelné, ale mořská voda je jich plná. Najdete je na dně oceánů i v antarktickém ledu. Pojídá je každý mořský tvor včetně planktonu a ryb. A tak se tyhle neviditelné plasty dostávají do potravního řetězce a končí i na našem talíři.
Nevyhnou se jim bohužel ani vegani. Podle výzkumníků z Orb Media jsou mikroplasty i ve většině vzorků kohoutkové vody ve světě. Navzdory přísným normám kvality české pitné vody si těžko můžeme myslet, že se nás to netýká. Ústav pro hydrodynamiku Akademie věd ČR analyzoval vzorky vody ze tří různých úpraven. Ve všech byly přítomny částečky plastů, jako je polyethylen (PE), polypropylen (PP) nebo polyethylenftalát (PET). I mimořádně efektivní čističky totiž dokážou odstranit jen asi 70 až 83 % mikroplastů.
Nejen mořskou vodu kontaminují hnojiva s obsahem dusitanů a dusičnanů, pesticidy, farmaceutický odpad a další chemické látky. To samé bohužel platí o podzemních pramenech ve vnitrozemí. V roce 2017 Státní zdravotní ústav zjistil, že pesticidy jsou v 75 % pitné vody v Česku. Důvod k panice to není, jednotlivé chemikálie ve vodě se vždycky „vejdou“ do stanovených limitů. Ale toxikologové připomínají, že zatím nevíme, jaký účinek má koktejl chemie a mikročástic, který se může v pitné vodě vytvořit.
Jsou pro nás ale vůbec mikroplasty škodlivé?
To vlastně nikdo neví. Neexistuje žádná studie, která by potvrdila nebo vyvrátila, že nám plastové částečky z vody nebo jídla škodí. Menší výzkumy už nicméně zjistily, že pro zvířata mohou být potenciálně toxické a ovlivňovat jejich chování. Jisté je zatím jen to, že Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje za více méně neškodné plastové částečky větší než 0,15 mm, které z organismu jednoduše vyloučíme. Těžší hlavu vědcům paradoxně dělají ty menší částečky. Mohly by se totiž vstřebávat přímo do orgánů a ovlivňovat pak negativně jejich správnou funkčnost.
Česká kohoutková je přece kvalitní, ale…
Je zdravotně nezávadná a odpovídá normám, to bezpochyby. Ale že vám může vadit chuť a vůně, ovlivněné chlorem a dalšími dezinfekčními prostředky, nebo že vám vodní kámen ničí domácí spotřebiče, o tom zdravotní normy nemluví. Proto se rozšiřuje používání chytrých vodních filtrů. Třeba oblíbená značka Brita dokáže nejen zbavit pachutí vodu pro přímou konzumaci, ale také snižuje tvrdost vody a zanášení spotřebičů vodním kamenem při tepelné úpravě. Že se tím současně vylepší chuť čaje, kávy i všech pokrmů, které ve vodě připravujete, stačí vyzkoušet jednou. K nefiltrované vodě už se nevrátíte. Filtry navíc umí kromě chloru nebo minerálů odstranit i herbicidy, pesticidy nebo třeba zbytky léků.
Pijte lepší vodu a chraňte přírodu
Stejně jako už je normální, že používáme trvanlivé nákupní tašky místo plastových na jedno použití, prosazuje se i v Česku filtrování pitné vody v domácnostech namísto kupování plastových lahví. Jediná rodina tak ročně ušetří až tisíce korun, ale také sníží spotřebu plastů o desítky až stovky PET lahví. Filtry samotné jsou navíc 100% recyklovatelné, a právě u značky Brita ještě za jejich vrácení dostanete finanční odměnu.
