Kvalita vody nezávisí jen na normách

Kvalita vody nezávisí jen na normách
Hned na začátek máme dobrou zprávu – kvalita pitné vody v ČR je velmi vysoká. Ani dodržení nejnovějších a nejpřísnějších norem ale nezaručuje, že v ní nebudou vůbec žádné nevhodné látky. Češi mají kohoutkovou vodu rádi, ale učí se ji filtrovat. Pitná voda tak lépe chutná a neničí přístroje.

Kvalita pitné vody i trubek, které ji „z kohoutku“ přivádějí, je u nás pravidelně kontrolována, a to dost přísně. Na obojí myslí legislativa i hygienické normy, které navíc podléhají také evropským standardům. V rámci EU letos dokonce začala platit nová evropská směrnice, díky které budou limity pro pitnou vodu ještě přísnější. V Česku si tak můžete být jisti, že nevhodných látek bude v pitné vodě výrazně méně, než lékaři považují za problém.

Mikroplasty – nové potenciální riziko

Můžeme tedy říci, že normy na pitnou vodu reagují na stav a typ znečištění i nová potenciální rizika? Není to tak snadné. Ale třeba mikroplasty jsou i pro vědu stále relativně nové téma. Zavedení zmíněné evropské směrnice zabere podle odhadů zhruba dva roky. ČR bude opět nejspíš patřit mezi premianty, ale technologické změny zkrátka nejde zařídit přes noc. Do té doby může z kohoutků stále téct voda, která splňuje parametry z roku 1998 – v podstatě z minulého století.


Voda je základ života

Kvalitu pitné vody v ČR proto hlídá Státní zdravotní ústav, který standardně monitoruje 10 druhů bakterií a mikroorganismů. Třeba bakterie E. coli by znamenala znečištění fekáliemi, takže její limit je nula. Kromě mikrobiologických ukazatelů testy sledují i 62 fyzikálních a chemických vlastností vody – vybrané kovy, dusičnany, dusitany, ale i pH nebo chuť

Podle statistik Češi spotřebují jenom v domácnostech téměř 100 milionů litrů pitné vody denně. Srazit k nule všechny negativní faktory, které navíc v některých případech naše zdraví mohou ohrožovat jen potenciálně a při dlouhodobém působení, však není an bloc možné. A  stejně tak řešit nějak hromadně pH či chuť, to už bychom po vodohospodářích chtěli opravdu moc. Limitem je tak prostě to, aby byla voda „přijatelná pro odběratele“. Roli hraje nejen místo bydliště (a tedy zdroj pitné vody), ale i stáří vodovodního řadu nebo osobní chuťové preference.

Chlor jako specifická kapitola

Chlor, u nás přidávaný do kohoutkové vody, je na jednu stranu skvělou zbraní proti jejímu znečištění. Na straně druhé je ale jeho účinnost založená právě na tom, že jde o drsnou dezinfekci. Příchuť chloru patří také mezi nejčastější stížnosti ohledně chuti vody. V roce 2019 navíc Státní zdravotní ústav upozornil, že sám chlor ve vodě vytváří vedlejší produkty, které by mohly být zdrojem rizika a způsobovat například nádory močového měchýře. Pandemie koronaviru však toto téma upozadila.

Vodní filtry pro lepší chuť i kvalitu pitné vody z kohoutku

Kvalitu trubek ani množství chloru použitého k dezinfekci ovlivnit nemůžete, ale výrazně vylepšit chuť i složení vody zvládnete snadno. A nemyslíme pomocí zmiňované balené vody, jejíž kvalita se od české kohoutkové obyčejně nijak extra neliší, a navíc způsobuje zase jiné problémy. V první řadě po ní zůstávají tuny PET lahví, které pak i přes recyklaci zhoršují zamoření mikroplasty. 

Ekologickým, ekonomickým a zdravým řešením je dodatečné filtrování. Základní možností jsou filtrační konvice nebo lahve, u nás např. od asi nejvíce ověřené značky Brita. Nabízí dokonce dva druhy filtrů (které jsou navíc tvarově zaměnitelné a stačí k nim jedna konvice či lahev). Jeden je výrazněji zaměřený na kvalitu a chuť vody k přímému používání, druhý zase víc řeší obsah minerálů, které při vaření ničí spotřebiče. Litr filtrované vody vás přitom i v poctivém režimu výměny filtrů cca jednou za měsíc vyjde asi na 1,50 Kč. A rozdíl v kvalitě vody i její chuti je nesrovnatelný.


Související a doporučené produkty