Je nakonec jedno, jestli si vaříte cibetkové kafe, nebo čaj z pytlíku. Vždy budou jen tak dobré, jak dobrá je voda, ze které je připravujete. Je to vlastně prachobyčejná chemie. Z čajových listů nebo pražených kávových zrn se uvolňují látky, které se ve vodě rozpouštějí a chemicky reagují na její složení. Výsledkem „pokusu“ může být to, že se oblizujeme až za ušima… nebo naopak krčíme nos.
Chemie – nechemie
Chemie nechemie, jsou věci, na kterých se kávoví a čajoví guruové shodnou. Pokud si nápoj chcete opravdu vychutnat, je důležité, aby voda:
- neměla sama o sobě příliš výraznou chuť ani vůni,
- na první pohled nebyla nijak zabarvená,
- měla neutrální pH (okolo 7),
- nebyla příliš tvrdá,
- neobsahovala nečistoty.
Co vlastně znamená, že je voda tvrdá
Tvrdost vody je měřitelná vlastnost, která odpovídá obsahu rozpuštěných nerostů, nejčastěji oxidu vápenatého a oxidu hořečnatého. Zjednodušeně se dá říct, že tu jde o obsah vápníku a hořčíku. Jejich celkový součet se vyjadřuje v rozličných jednotkách, v Česku používáme mmol/l. Za velmi tvrdou vodu pak můžeme považovat tu, ve které je víc než 3,75 mmol/l minerálů.
Pití tvrdé vody je zdravotně nezávadné. Nicméně v domácnostech dělá neplechu tím, že zanáší spotřebiče a nádobí vodním kamenem. Čajové mistry taky nepotěší, protože mění chuť nápoje. I s kávou se to má podobně, ačkoli někteří baristi s tvrdou vodou pracují záměrně, aby podpořili určité chuťové nuance. Pokud si ale kávu připravujete v běžných domácích podmínkách, je lepší se tvrdé vodě vyhnout.
Horský potok by nebyl?
Nejlepší voda pro přípravu čaje je ta z rychle tekoucího horského potůčku. Tak to aspoň v 8. století našeho letopočtu tvrdil čínský čajový mistr a literát Lu Jü. Nejspíš je to pravda i dneska, jenže málokdo z nás má takový potůček po ruce. Naštěstí existují alternativy. Nejbližší je asi balená pramenitá voda – ne minerálka, ta už je zase moc tvrdá a může čaj kazit kovovou pachutí. Nevýhodou balené vody je samozřejmě množství plastového odpadu.
Pokud se snažíte žít udržitelně a třeba i ekonomicky, dejte raději přednost vodě z kohoutku. V Česku se není třeba bát, že by byla nekvalitní nebo nevhodná k pití. Problém ale může být v její tvrdosti a případně v obsahu chloru nebo dalších chemikálií, které mění chuť. A to právě jako milovníci čaje a kávy nechceme.
Aby kohoutková neovlivnila chuť ani vůni
Neutrální zázrak z ní vytvoříte jednoduše – filtrováním. Upravíte tvrdost vody a váš oblíbený nápoj bude chutnat jako z kavárny nebo čajovny. Víte, že právě tyto podniky si často pořizují speciální systémy na filtraci a změkčování vody? Dobře vědí, že se to podepíše na chuti a nakonec i na spokojenosti zákazníka. Největší puristi nedají dopustit na původně japonský vynález: filtry s aktivním uhlím.
Kromě lepší chuti a vůně má filtrovaná voda i další výhody. Profesionální baristi vědí, že na kávě s ní lehce vytvoří hustou krémovou pěnu. V případě nefiltrované vody bývá pěna řídká nebo úplně chybí. V čaji z tvrdé vody se zase tvoří film z minerálů, který se při chladnutí usazuje na hladině. Čaj z vody filtrované, který vám naservírují v dobré čajovně, zůstane krásně průzračný.
Ani doma o zážitek nepřijdete. Stačí si pořídit filtrační konvici nebo lahev. Třeba ty od značky Brita mají výměnné (a recyklovatelné) filtry, které z vody pomáhají odstranit vodní kámen, těžké kovy, ale i chemické nečistoty. Pitná voda z kohoutku se tak stává měkčí, bez rušivých pachutí, umožňuje naopak plně rozvinout chuť a aroma připraveného nápoje. Můžete navíc po japonském vzoru zvolit i filtr s aktivním uhlím. A pak už je jen na vás, jestli si připravíte perfektní mačču, nebo třeba flat white.
